Klimatická změna, technologie a rizika budoucnosti
Obrázek vytvořen s Meta.AI
Interaktivní mapa rizikových míst
Tání ledovců bývá nejčastěji spojováno s růstem hladiny oceánů a postupnou ztrátou zásob sladké vody. Existuje však ještě jeden, méně známý důsledek oteplování planety. Ledovce nejsou pouze zásobárnou vody. Jsou také součástí horského systému, který po tisíce let ovlivňuje stabilitu svahů, tok vody a mechanické poměry v horninách. Jak led ubývá, mění se proto samotná struktura vysokohorské krajiny.
Události posledních let ukazují, že tento proces může vytvářet nové kombinace rizik. Sesuv horniny může například zasáhnout ledovec, ledovcové jezero nebo vodní tok a během několika minut vytvořit ničivou povodňovou vlnu. V některých případech může sesuv do fjordu vyvolat dokonce lokální tsunami. Neznamená to však, že každá podobná katastrofa je důsledkem klimatické změny. Právě naopak – pro pochopení problému je důležité rozlišovat mezi příčinou konkrétní události a změnou podmínek, která může zvyšovat její pravděpodobnost.
Kamčatka ukazuje sílu geologie, nikoliv přímý důsledek tání ledovců
Jedním z příkladů je mimořádně silné zemětřesení u Kamčatky z 29. července 2025. Zemětřesení dosáhlo magnitudy Mw 8,8 a vzniklo v subdukční zóně Kuril–Kamčatka, kde se pacifická tektonická deska podsouvá pod okolní desku. Následná tsunami se šířila přes Tichý oceán a byla zaznamenána v řadě vzdálených oblastí.
Tato událost nebyla způsobena táním ledovců ani globálním oteplováním. Její hlavní příčinou byl pohyb tektonických desek. USGS popisuje oblast Kamčatky jako jednu z nejaktivnějších subdukčních zón světa a samotné zemětřesení jako typický příklad velkého megathrustového zemětřesení.
Přesto má Kamčatka s tématem klimatické změny nepřímou souvislost. Zemětřesení je jedním z možných spouštěčů sesuvů a dalších procesů v horách. Pokud se v horském systému současně mění množství ledu, permafrost a hydrologické poměry, mohou být následky podobného spouštěče jiné než v minulosti.
Je proto chybou říkat, že klimatická změna „způsobuje více zemětřesení“. Mnohem přesnější je říci, že může měnit prostředí, ve kterém zemětřesení a další geologické procesy působí.
Himálaj ukazuje jiný mechanismus
Ještě zajímavější je případ z Himálaje, kde v srpnu 2026 došlo k rozsáhlému kolapsu horského svahu v oblasti Langtang Lirung na hranici Nepálu a Tibetu. Událost zahrnovala horninu, led a vodu a následně vedla k ničivému proudění materiálu údolím.
USGS na základě seismických dat lokalizoval zdroj kolapsu do zaledněného horského svahu. Samotný pohyb masy přitom vytvořil seismický signál odpovídající přibližně zemětřesení o magnitudě 5,2. Jinými slovy, v tomto případě nešlo o klasické zemětřesení, které by způsobilo sesuv. Pohyb obrovského množství horniny a ledu naopak sám vytvořil měřitelný seismický signál.
Tento rozdíl je velmi důležitý. Ukazuje, že horské katastrofy mohou vytvářet vlastní řetězce událostí, ve kterých se jednotlivé procesy navzájem zesilují.
Proč může ústup ledovců zvyšovat riziko?
Na první pohled může působit paradoxně, že úbytek ledu může vést k většímu riziku sesuvů. Pokud ledovce mizí, je přece méně ledu, který může spadnout. Problém je v tom, že ledovec není izolovaný objekt. Je součástí horského systému a jeho dlouhodobá přítomnost ovlivňuje stabilitu okolních svahů.
Když ledovec ustupuje, odhaluje horniny, které byly dlouhou dobu zakryté a zatížené ledem. Současně se mění tlakové poměry ve svahu. Voda z tajícího sněhu a ledu proniká do puklin a může měnit tření i mechanické vlastnosti horniny. Vysokohorské svahy se tak mohou postupně dostávat do stavu, kdy je k jejich selhání zapotřebí menší impuls.
Ještě významnější může být tání permafrostu. Ve vysokých horách je voda uvnitř puklin často po dlouhou dobu zmrzlá. Led zde může fungovat jako přirozený stabilizační prvek. Pokud teplota dlouhodobě stoupá, tento led taje a horninové bloky mohou ztrácet část své stability.
IPCC dlouhodobě upozorňuje, že oteplování vysokohorských oblastí vede k úbytku ledovců a tání permafrostu a že tyto změny mohou ovlivňovat stabilitu horských svahů, výskyt sesuvů, lavin a dalších nebezpečných procesů.
Neznamená to samozřejmě, že každý sesuv v oblasti tajícího ledovce je automaticky způsoben klimatickou změnou. Geologická stavba konkrétního svahu, srážky, zemětřesení a další faktory mohou hrát stejně významnou nebo dokonce rozhodující roli. Klimatická změna však může postupně měnit základní podmínky, ve kterých tyto procesy probíhají.
Nová ledovcová jezera představují další problém
Dalším důsledkem ústupu ledovců je vznik a růst ledovcových jezer. Jak ledovec ustupuje, zůstává za jeho čelem prohlubeň, ve které se může hromadit voda z tajícího ledu a sněhu. Pokud jezero zadržuje přirozená morénová hráz tvořená směsí horniny, sedimentů a ledu, může být její stabilita omezená.
Nebezpečí nastává například tehdy, když se do jezera zřítí část ledovce nebo horniny. Voda může být vytlačena obrovskou rychlostí a vzniklá vlna může poškodit morénovou hráz. Pokud se hráz protrhne, může se během velmi krátké doby uvolnit obrovské množství vody a sedimentů.
Tento proces se označuje jako GLOF – Glacial Lake Outburst Flood, tedy náhlé protržení ledovcového jezera.
Himálaj patří k oblastem, kde je tento problém mimořádně významný. Organizace ICIMOD dlouhodobě mapuje ledovce a ledovcová jezera v oblasti Hindu Kush–Himaláj a upozorňuje na rostoucí riziko spojené s rychlým úbytkem ledu. Podle novějších údajů ICIMOD se rychlost ztráty ledovcové hmoty v regionu po roce 2000 přibližně zdvojnásobila.
Význam problému je ještě větší tím, že pod himálajskými ledovci žijí desítky milionů lidí a v údolích se nachází silnice, mosty, vodní elektrárny, města i další infrastruktura.
Vědci před podobnými událostmi skutečně varují
Otázka, zda bylo před podobnými katastrofami varováno, je složitější, než se může zdát. Vědci obvykle nejsou schopni předpovědět konkrétní sesuv s přesností na den a hodinu. Dokážou však identifikovat místa, kde se kombinují rizikové faktory.
Pomocí satelitů lze sledovat rychlost ústupu ledovce, růst jezera nebo deformaci svahu. Radarová interferometrie umožňuje zachytit i velmi malé pohyby povrchu. Seismické senzory mohou registrovat postupující kolapsy a meteorologická data umožňují vyhodnocovat období, kdy je například kvůli intenzivním srážkám riziko vyšší.
Příkladem úspěšného monitoringu je katastrofa ve švýcarském Blattenu z května 2025. Oblast byla předem sledována a obyvatelé byli evakuováni ještě před hlavním kolapsem. Následně se z oblasti Birchského ledovce uvolnily miliony tun horniny a ledu. Výzkumy poukázaly na význam kombinace ústupu ledovce, oteplování permafrostu a dalších změn horského prostředí.
To ukazuje důležitý rozdíl mezi předpovědí a varováním. Vědci nemusí vědět, kdy přesně hora spadne, aby dokázali říci, že se nachází v nebezpečném stavu.
Problém se netýká pouze Himálaje
Podobné procesy probíhají v mnoha dalších horských oblastech. V Andách se například zmenšují ledovce a současně rostou ledovcová jezera. Výzkumy v Bolívii ukázaly rychlý úbytek zaledněné plochy a identifikovaly několik jezer s vysokou náchylností k náhlému protržení.
Také v Peru a Bolívii se vědci zabývali otázkou, zda mohou GLOF spouštět zemětřesení. Výsledky ukazují, že zemětřesení mohou být spouštěčem, ale nejsou univerzálním vysvětlením. Významnou roli mohou mít hydrologické změny, tání permafrostu a geologická struktura konkrétní lokality.
Riziko existuje také v Alpách, na Aljašce, v Kanadě, Patagonii, na Islandu, Novém Zélandu, Kavkaze a ve vysokých horách Střední Asie.
Mimořádně zajímavý je přitom případ Aljašky a Grónska. Zde může sesuv horniny nebo ledu skončit přímo ve vodě a vytvořit lokální tsunami.
V roce 2025 například došlo v oblasti Tracy Arm na Aljašce k obrovskému sesuvu, který zasáhl vodní plochu v blízkosti ledovce South Sawyer Glacier. USGS událost označil jako tsunami vyvolanou sesuvem. Podobný mechanismus je znám také z Grónska.
To je důležitá připomínka: tsunami není výhradně důsledkem zemětřesení. Vhodně umístěný sesuv obrovského objemu horniny může do vody přemístit tolik materiálu, že vytvoří velmi ničivou vlnu.
Klimatická změna nemusí vytvářet katastrofy. Může však měnit jejich „výchozí podmínky“
Právě zde se dostáváme k nejdůležitější souvislosti.
Klimatická změna není univerzálním vysvětlením všech přírodních katastrof. Zemětřesení vznikají v důsledku pohybu tektonických desek. Sopky mají vlastní geologické mechanismy. Sesuv může být způsoben například silným deštěm nebo zemětřesením.
Klimatická změna ale může dlouhodobě měnit stav krajiny, ve které tyto procesy působí.
Můžeme si to představit jako změnu stability systému. Samotný spouštěč může zůstat stejný, ale systém může být citlivější.
Silný déšť, který by dříve způsobil pouze lokální sesuv, může v jiném prostředí spustit mnohem rozsáhlejší pohyb. Zemětřesení může zasáhnout svah, který byl již předem oslaben táním permafrostu. Sesuv může narazit do ledovcového jezera a vytvořit povodňovou vlnu, která by bez tohoto jezera nevznikla.
Vzniká tak něco, čemu se stále častěji říká kaskádové nebo sdružené přírodní riziko.
Největší problém nemusí být jedna katastrofa, ale jejich řetězec
Budoucí horská katastrofa nemusí mít jednoduchý průběh „příčina → následek“. Může jít o řetězec, ve kterém jedna událost spustí další.
Oteplování může urychlit ústup ledovce a zároveň přispět k rozmrzání permafrostu. Svah se začne deformovat. Poté přijde období intenzivních srážek nebo zemětřesení. Dojde k sesuvu. Materiál zasáhne ledovec nebo ledovcové jezero. Vznikne obrovská vlna a následně povodeň. Ta může poškodit mosty, silnice, elektrárny a další infrastrukturu.
V takovém případě je velmi obtížné určit jednu jedinou příčinu katastrofy.
A právě proto se mění způsob, jakým vědci rizika sledují. Nestačí vytvořit mapu povodňového nebezpečí a samostatně mapu sesuvů. Stále důležitější je sledovat, jak se jednotlivá rizika mohou navzájem ovlivňovat.
Kde mohou být další nebezpečná místa?
Přesný počet potenciálně nestabilních ledovcových systémů na světě není možné jednoduše určit. Existují však rozsáhlé databáze ledovců, ledovcových jezer a permafrostu, které umožňují vytipovat oblasti s vyšším rizikem.
Největší pozornost je dnes věnována zejména Himálaji a Hindúkuši, Andám, Alpám, Aljašce, západní Kanadě, Patagonii, Grónsku a dalším oblastem, kde se kombinují rychlé změny ledovců s prudkým horským terénem.
Důležitým faktorem však není pouze množství tajícího ledu. Rozhodující může být jeho poloha. Ledovec, který ustupuje daleko od lidských sídel, může představovat především ekologický a hydrologický problém. Jiný ledovec, který se nachází nad údolím s městem, přehradou nebo významnou silnicí, může představovat bezprostřední bezpečnostní riziko.
Právě lidská činnost proto vstupuje do problému druhým způsobem. Zatímco klimatická změna může měnit samotné přírodní nebezpečí, rozšiřování infrastruktury a osídlení v horských oblastech zvyšuje počet lidí a majetku vystavených jeho následkům.
Budoucnost může patřit systémům včasného varování a umělé inteligenci
Jedním z nejdůležitějších nástrojů budoucnosti proto nemusí být pouze další klimatické modely, ale především schopnost sledovat jednotlivé horské systémy téměř v reálném čase.
Satelit může zaznamenat, že se ledovec zrychluje. Radar může ukázat, že se svah začíná deformovat. Meteorologický systém zaznamená extrémní srážky. Seismické senzory mohou zachytit drobné pohyby horniny. Kamera nebo dron může odhalit novou trhlinu.
Pokud se všechna tato data spojí, vzniká mnohem přesnější obraz skutečného rizika.
Právě zde může významnou roli sehrát umělá inteligence. Ne proto, že by dokázala předpovědět přesný okamžik pádu hory, ale proto, že dokáže současně analyzovat obrovské množství různých dat a hledat změny, které by člověk mohl přehlédnout.
Cílem budoucích systémů tak může být nikoliv otázka „spadne hora zítra?“, ale spíše:
„Zvyšuje se právě teď riziko kolapsu tohoto konkrétního systému?“
Pokud by takový systém dokázal upozornit na nebezpečný vývoj několik hodin, dnů nebo týdnů před katastrofou, mohl by mít zásadní význam pro evakuaci obyvatel.
Kamčatka a Himálaj jsou dvě různé události, ale ukazují stejný problém
Zemětřesení u Kamčatky a himálajský kolaps nelze označit za dvě události způsobené stejným mechanismem. Kamčatka je především příběhem tektoniky a následné tsunami. Himálaj je příkladem komplexního horského kolapsu, při kterém se spojily hornina, led a voda.
Jejich společným jmenovatelem je však skutečnost, že přírodní systémy mohou velmi rychle přejít ze zdánlivě stabilního stavu do katastrofické fáze.
A právě v tomto bodě se klimatická změna stává důležitou. Nemusí být přímým spouštěčem konkrétní katastrofy. Může ale postupně měnit horské prostředí tak, že některé svahy, ledovce a ledovcová jezera budou náchylnější k náhlému selhání.
Nejde tedy pouze o otázku, kolik ledu na Zemi ztratíme.
Stále důležitější otázkou bude:
Co se stane s krajinou poté, co tento led zmizí?
Odpověď může být někdy jednoduchá. Voda začne proudit jiným směrem. Jinde vznikne nové jezero. Některé údolí získá více vody, jiné naopak o část zásob přijde.
V jiných případech se však mohou spojit ústup ledovce, tání permafrostu, extrémní srážky, nestabilní hornina, ledovcové jezero a lidská infrastruktura.
A potom už nejde pouze o tání ledovce.
Jde o nový typ kaskádového rizika, ve kterém se klimatická změna, geologie a lidská činnost vzájemně propojují.
Právě proto bude jedním z nejdůležitějších úkolů příštích desetiletí vytvořit globální systém, který nebude sledovat pouze počasí nebo jednotlivé ledovce, ale celý horský ekosystém jako jeden dynamický systém.
Zdroje
IPCC – Special Report on the Ocean and Cryosphere in a Changing Climate
IPCC – High Mountain Areas
ICIMOD – Hindu Kush Himalaya Glacier Outlook 2026
ICIMOD – Glacier Outlook 2026
USGS – Nepal Debris Avalanche and Flash Flood
USGS – Nepal Debris Avalanche and Flash Flood
USGS – Tracy Arm Landslide-Generated Tsunami
USGS – Tracy Arm Landslide-Generated Tsunami
USGS – Kamchatka Earthquake 2025
USGS – Kamchatka Earthquake
NOAA – Kamchatka Tsunami 2025
NOAA – Kamchatka Tsunami
University of Zurich – Blatten and climate change
University of Zurich – Blatten
Nature Communications – Blatten disaster analysis
Nature – Blatten study
Cambridge Journal of Glaciology – Bolivian Andes
Journal of Glaciology – Bolivian Andes