Projekty

Vietnam

Dlouhá cesta napříč Vietnamem, která přinesla nezapomenutelné zážitky a fotografie.

Odlet z Prahy

8.4.2009 Do Prahy nás odvezl taťka, odkud jsme kolem 13 hodiny odlétali do Paříže. V Paříži bylo dlouhé čekání. Prošli jsme celé letiště. Začal jsem číst „DEEPSIX“ od McDevitta. Z Paříže byla cesta dlouhá 12 hodin letu, kolem Prahy, Moskvy dále Ruskou oblastí a Čínskou, směr Hongkong. V Hongkongu jsme courali mnoho hodin v příletové zóně nechápajíce, že máme jít do odbavovací části odletové zóny. Hongkongské letiště je velmi pěkné moderní. Všude koberce, pěkné záchody. Prostě Asie, jeden z extrémů. Po 5ti hodinách v Hongkongu, kde jsme si dali za 15 dolarů sendviče a latté caffé (velmi dobré), jsme nasedli na let s Dragon Air do Hanoje.V Hongkongu zřejmě není potřeba víza, neb jsme zde prošli na metro, kterým se dalo jet do Hongkong city.

Mramorová čtvrť Ciputra

10.4. Pátek. Ráno kde v Čechách bylo 6:15 a zde 11:15 snídaně. Veka chléb s křepelčími vejci a ovocem. Procházka po místním okolí Ciputry, kde jsou domy bohatých lidí různé národnosti, avšak především Vietnamců. Dům, ve kterém bydlí Jarkulišovi je moc pěkný. Všude leštěný mramor a žula různého typu a odstínu v různých místnostech. Suterén má garáž, obývák s kuchyní a terasou s malou zahrádkou. Na dalším patře koupelna a čtyři pokoje a v posledním patře koupelna a tři pokoje. Všude leštěný mramor z Indonésie. Velmi útulné v antickém stylu – jižanské sídlo.

Ulice Hanoje

Načančané ulice v Ciputře, kde se nacházejí bohatí, silně kontrastují s okolními uličkami, kde žijí místní lidé. Procházka uličkami odlehlé části Hanoje s odpadky, rozlitou špínouo smradem z motorek brázdících si tu cestu ulicí bez sebemenších pravidel, hlavně s klaksonem a motivem jízdy pozor jedu… Kabely visící v nekonečné změti, nad ulicemi, se již nikdo asi nevyzná. Údajně pokud dojde spojení elektriky, natáhnou se nové kabely a staré se nechají. Život v ulicích, spíše připomíná život na ulici. Na ulici se odehrává vše. Suší se zde prádlo, umývají vlasy, surfuje se po internetu, seká se maso na špalku… Špinavé zdi po celé Hanoji jsou pomalované telefony s různě nabízejících služeb. Pro Evropana nekonečné kontrasty existence. Ač k nevíře, komunismus zde není moc vidět. Na různých místech jsou vojáci (policie), střežená místa Ciputry jsou zavírána železnými branami. Procházka s Pavlou po těchto místech Hanoje si vyžádala návštěvu v restauraci, kde jsme si dali láhev piva Tiger. Byla zde výstava uměleckých děl dětí různé národnosti. Byli jsme překvapeni tvůrčí schopností dětí, spíše teenagerů, která opět kontrastovala s uměním v ulicích.
Odpoledne, když se z práce vrátil David sloužíc v těchto končinách vlasti. Jsme vyrazili do města, do japonské restaurace na suši, lososa a omeletu s rybou. Výborné jídlo až na ty hůlky, s kterýma se nedá jíst. Poté návštěva restaurace, kde mají čepované pivo. Ukrajinské restaurace. Ukrajinská muzika a mají zde Pilsner Urquell za 50000 Dongů cca 55 Kč v 0,33 lahvi. Dal jsem si dvě piva a jeli taxíkem domů. Prošli jsme ještě tržnici, kde byl typický stánkový prodej, Zboží všeho druhu ve stánkovém prodeji, vždy specializované na jeden sortiment. Stánek s deštníky, trička, CD, řetízky, helmy, hodinky… Je zde také kamenný obchod s Bohemia Crystal, pěkně nasvícené výlohy krásného skla.

Vietnam food

11.4 Sobota. Hanoj. Zase jsme dlouho spali, po krátké snídani jsme taxíkem vyrazili do města. (4 dospělí, 3 děti) David s dětmi šli do kostela a my s Pavlou šli rezervovat zájezd do DA NANGu, města pod HUE. Cestovku jsme nakonec nevyužily. Po rezervaci letenek do DA NANGu jsme ve městě zaplatili letenky a letíme v úterý 14.4. v 6:00 hod ráno. 21.4. v 8:00 hod zpět. Letenky jsou zde opravdu levné. Let vyšel na 3000 Kč pro oba tam a zpět. Popolední kávě naproti katedrále jsme taxíkem jeli do vietnamské restaurace. Specializované na sea food. Opět směs různých chutí, losos, krevety sea foods a pálivé kuřecí křidélka. Různé omáčky. Ve Vietnamu není kuchyně pálivá jako v Thajsku. Večer taxíkem domů.

Ulicemi Hanoje a Chrám literatury

12.4. Neděle. 8:00 snídaně. Protože je neděle tak Jarkulišovi jeli opět dopoledne do chrámu, neb Johanka zpívala na nedělní mši. Nás vysadili na půli cesty u TRAN QUOC Pagody. Buddhistický chrám, bohužel ne tak činný jak by mohl být. Poté jsme šli pěšky směrem do centra k Ho Chi Minhovu mauzoleu, jež bylo obklopeno vojenskou stráží. Nedovolili nám projít prostranstvím, museli jsme to celé obejít. Z dálky jsme tedy nafotili mauzoleum a pěšky šli dále do útrob Hanoje. Kolem velvyslanectví ČR, kam jezdí David do práce a došli jsme k VAN MIEU. Chrám literatury, který je moc krásný. Oáza uprostřed smogu a ruchu velkoměsta. Okupován mnoha turisty, všech různých národností. (viz leták). Po prohlídce jsme šli druhou stranou zpět, kde jsme si dali pozdní oběd v neskutečné špíně a hnoji. Helča odmítla pozřít cokoliv na stole, neb prostředí bylo opravdu nevalného charakteru. Nehledě na to, že místní starší babička co chtěla demonstrovat, jak se jedí karbanátky ve Vietnamu, nám je hůlkami rozházela po stole, ale hbitě je rukou naházela zpět k nám do talíře. K mému úžasu si za skromný dlabanec nakonec neoblomně řekla 100 000 Dongů (100 Kč), což si nedovolili ani v Thajsku na tržišti, takto natáhnout. Pak jsme si vzali taxi a jeli k Jarkulišům. Odpoledne chtěli děti do bazénu. Tak jsme jeli já, David s Johankou a Jáchymem do školy do bazénu. Na zpáteční cestě jsem koupil vodku ruský Standart… Objednal se zájezd na HA LONG BAY a dvou jeskyní.

HALONG BAY

13.4 Velikonoce. Pondělí. 6:00 ráno budíček. 6:45 odjezd do centra k cestovce, s kterou odjíždíme na HALONG BAY. V 7:14 před cestovkou. Půl hodiny se procházíme po okolí v 7:45 má přijet autobus. V 7:50 přijel transit, v kterém jsme objeli ještě pár hotelů, pobrali pár cizinců. Odjezd směr HA LONG město. Cesta byla hrozná – namačkáni - rozlámáni ! Byla malá pauza na půli cesty v shopu s tradičními výrobky. Krásné vyšívané obrazy s různými motivy. Sladkosti dřeváky a národní oblečení převážně pro ženy. Po 25 min, cesta pokračuje dál. Dorážíme do města, kde se nalodíme na loď. Po 12:00 odrážíme směr „ v mlze trčící skály“. Přirážíme k rybářské osadě plující na vodě s rybáři ukazujíce nám své úlovky. Na lodi máme oběd. Výborná ryba na oleji, mořské plody se zeleninou a další pochutiny. Jedeme dále podél „líbajících se skal“ symbolu HA LONGu. Přirážíme v zálivu k jeskyním a procházíme dvě jeskyně, na sebe navazující. Jeskyně jsou ohromné. Natáčel se zde J. Bond 007. Osvětlují zde části jeskyní, barevnými světly, což vypadá dost zvláštně. Kolem 16:00 hod odjíždíme z HA LONG tranzitem do Hanoje. Kolem 20:00 jsme v Ciputře.

DANANG

14.4 Úterý. Ve 4:00 vstávání, všichni spí, jen Johanka se mě zeptala „co se to děje?“, neb v 4:03 začal monzunový déšť bubnovat na stropní světlík nad schody. 4:34 přijel taxikář, jak bylo domluveno, za 230 000 D nás odvezl na letiště. V 6:00 hod odlet do DANANGu, let byl asi dobrý, prospal jsem ho. V Danangu na letišti jsme spořádaně vzali taxi z kraje zástupu taxíků a po smluvení 80 000 D. Avšak selekce nebyla úspěšná, neb špinavý starý taxík i taxikář, nám ohmatal průvodce z knihovny a nevěděl jméno hotelu, kam nás má zavézt. Zastavil u krajnice a po několika telefonátech a vysílání vysílačkou se stejně dozvěděl prd. Nasměrovali jsme ho tedy na jiný hotel, který byl popsán v průvodci PRINC. 18 dolarů na noc. Sice je zanedbaný, ale asi nový hotel. (podle průvodce). Zřejmě tady asi nedělají sanitační dny. Bohužel na GREENPLAZA nemáme. Byl jsem hrozně unavený, usnuli jsme tedy na pokoji asi do 12ti hodin. Odpoledne procházka po pobřeží, kde byla výstava mramorových plastik. Po pobřeží nás cesta přivedla k muzeu, kde byla zastoupena dynastie CHAM. Z dob, kdy zde vládl buddhismus a ne komunismus. Asi od 16:30 do 17:30 s touhou se najíst do australsko-japonské restaurace, kousek od našeho hotelu. Kuřecí stehna, opečené hranolky a přílohou zeleným hráškem (fazolky). Krátká sprcha na pokoji a večer procházka přes most na druhou stranu se podívat na hotel Y VAN. Paprskovitě osvětlený most, zde zářil jak při příjezdu kolotočářů. Po procházce jsme zašli do stejné restaurace na pivo. Při cestě na hotel nás honili švábi. Bohužel při příchodu na hotel nás přivítal tří centimetrový šváb lezoucí po dveřích od pokoje, nepřežil to! Jdeme spát, snad se ráno vzbudíme.

15.4. Středa. Ráno kolem deváté hodiny naproti našemu hotelu v uličce, co jsme předešlý den našli, objevili pěknou přepychovou restauraci, kde jsme si dali snídani. Já si dal dvě vejce jako volské voko se slaninou a pečivem. Pak jsme objevili obchodní dům s věcmi na sebe. Koupil jsem zde dvoje kraťasy. Jedny tmavě zelené za 155 000 D a druhé černé za 85 000 D s devíti kapsami. Při vybírání kraťasů se v obchodě s námi začal bavit muž v kravatě, v domnění že se jedná o manažera obchodu, jsme se dali do řeči. Při východu z obchodu se ukázalo, že se jedná o taxikáře, místní společnosti pro turisty. Dohodli jsme se na cestě na pláž. Odvezl nás k hotelu a čekal na nás ¾ hodiny než jsme se osprchovali a oblékli do plavek. Po výjezdu z Danangu jsme souhlasili s okruhem po místních památkách. Jeli jsme tedy k MY SONu, velmi pěkné zříceniny hindu chrámů zasvěcené i Višnuovi. Rozsáhlý komplex ruin. Na zpáteční cestě, nám ukázal způsob jak se vyrábí hedvábí. Bource morušového – housenky, jak se zakuklí a vytvoří hedvábný kokon, z kterého se udělá 1000 m vlákna. Vyšívají zde krásné obrazy, řadu obleků, šatů, košil i kabátů z hedvábí a kašmíru. Následně nás odvezl k speciálnímu hotelu, který nám doporučil. Velmi pěkný, rozhodli jsme se pro něj na dalších 5 dní. Další zastávkou byly mramorové hory s ukázkou, jak se vyrábí z mramoru. Bylo zde mnoho krásných kousků z různě barevných mramorů. Portálové krby, busty, bůžky… Dále nalezené drahokamy a polodrahokamy. Malachyty, acháty aj. Socha cca 170 cm vysoká i s lodní dopravou do Evropy cca 1400 dolarů. Poslední zastávka na pláži, kde jsme si s naším taxikářem dali pivo a jeli jsme na hotel. Helča mu dala e-mail. Kolem 20té hodiny večeře v hezké kavárně. Heli si dala thai nudle s chilli a já Malaysia nudle. Pár fotek pobřeží a jdeme spát do Prince hotelu.

16.4. Čtvrtek. Ráno jsme se z hotelu odhlásili a šli naproti do Highlands café na poslední snídani v tomto místě. V 11:00 na nás čekal taxikář Tom, který nám slíbil odvoz, do River hotelu za 300 000 Dongů. Odvezl nás tam jeho kolega, který měl službu. Ubytování v River hotelu. Je moc hezké, radostně jsme se zde zabydleli. Po poledni vycházka směrem do centra, kde začalo trochu poprchávat. Podél řeky jsme došli do centra, kde bylo již živo. Objevili jsme most přes řeku a velkou místní tržnici, pro velmi silné žaludky. Zastávka v restauraci na pivo. Pak navštíven Japonský most, místní velká atrakce. Malý dřevěný můstek přes tři metry širokou říčku – moc hezké. Na zpáteční cestě k hotelu si Heli koupila pár cetek náušnice 6x, náhrdelník s náušnicemi, za cenu 350 000 Dongů + 1 dolar. Pak cesta zpět na hotel. Večeře na hotelu v šestém patře, byla výborná. 17.4. Pátek. Ráno bohatá snídaně k hotelovému pokoji. A pak cesta pěšky na pláž. Na pláži jsme setrvali do půl páté a pak cesta pěšky zpět na hotel. Večeře romantická pod hvězdami s místní stravou, dojem zkazila jen proběhnuvší krysa.

18.4 Sobota. Ráno po snídani v 9:00 odjezd hotelovým busem do centra Hoi Anu před obchod s oblečením. Zeptali jsme se zda se dá platit mou kartou VISA. Údajná možnost zaplacení nám poskytla větší výběr. Nakonec pro mě jeden oblek asijského stylu z kašmíru a vlny, podšívkou z hedvábí. Další sako evropského stylu z kašmíru. Dvakrát košile hedvábí bavlna. Pro Heli šaty vínové z hedvábí, sako z kašmíru černé s podšívkou z hedvábí k tomu sukni a kalhoty opět z kašmíru. Protože se jednalo o hotelový obchod, kde jsme ubytováni dostali 20% slevu, údajně 3,6% poplatek platí také obchod celkem platba 570 $. V jiném obchodě s boty si Heli nechala za 35$ udělat troje boty páskové. Jedny modré a dvoje stříbrné z toho jedny pro Gee. Dále jsme obešli pár japonských chrámů. Jeden volně přístupný pak jsme šli na ulici TRAN PHU, procházejíce se směrem k moři. Koupili jsme vstupenky za 10$ pro oba na všechny chrámy a muzea. (46) Phúc Kiện Assembly Hall. Moc hezký chrám, mnoho bonsají zde bylo. Byla v přední části chrámu malá galerie, kde jsme kopili obrázky na zarámování. 7x malé a pak velký (3$ malé, 8$ velké). Další zastávkou volně přístupný Quan Cong Temple. Bylo však příliš vedro, byli jsme nuceni si dát zastávku již druhou v jedné z restaurací na doplnění tekutin. Následně taxi do hotelu za 30 000,- D. Večeře na hotelu v šestém patře, kde snad nebude tolik švábů. Štěkají zde jen ještěrky, alespoň chytají mouchy a můry.

19. 4. 2009 Ráno odpočinkový den u bazénu. Odpoledne ve 14.00 jízda hotelovým autobusem do centra na zkoušku šatů. Převážná většina byla již hotová, šli jsme se tedy projít po městě. Vyzvedli jsme boty v obchodě. 3x páskové pro Heli na míru, dělené. Dove pro obě mamky. V ulici TRAN PHU jsme šli do keramického muzea. Bylo příliš vedro. Šli jsme si opět v jedné z restaurací na pivo a 7UP, pak procházkou zpět k obchodu, kde jsme si vzali taxi a jeli zpět na hotel. Následovala sprcha večeře s vodkou a tonikem a ve 20.00 opět do centra, vyzvednout obleky. Koupili jsme ještě čtvero kravat, košile pro mě a pro Heli obě z lesklého černého hedvábí. Doplatek dalších 60$, vše po 20$. 5$ jedna kravata s manžetovými knoflíky a kapesníčkem ve stejné barvě do klopy, 100% silk a handmade. Večerní procházka po městě a zpět.
Pája
oblek asia 120$
sako kašmír 120$
košile 20$
Heli:
halenka 20$
šaty 65$
sako kašmír, sukně kašmír, kalhoty kašmír 225$
260+310
celkem 570$
20.4. Po snídani, cesta taxi na pláž, dlouho jsme zde nevydrželi, v moři bylo mnoho malých medúz, zřejmě z předešlé noci, kdy byla nad mořem bouře. Kolem 13té hodiny na hotel, sprcha a pak cca 15:30 jízda do centra, abychom viděli další pamětihodnosti. Navštívili jsme starý dům rodiny Tran, kde jsme to měli i s výkladem. Koupili jsme zde mince z 15. století za 200 000D. šli jsme dále do chrámu vedle čínského mostu. Nakonec nás tam pustili, ač jsme neměli platnou vstupenku. Koupili jsme od nich alespoň tygří mast. Na druhé straně řeky jsme byli svědky konce školního dne. Vyrojilo se zde mnoho dětí a strhl se chaos houfně přejíždějících a odjíždějících motorek. S Heli se snažili dvě školačky anglicky komunikovat- po několika frázích, chtěli dolar. Následovala procházka zpět na druhou stranu řeky, v dopravní špičce, kdy všichni končili v práci a děti ve školách, odjíždíme taxíkem do hotelu. Večer jsme vyrovnali účet za hotel. tři dny po 35$ a dva dny po 30$, 165$ plus položky z baru 196$ celkem. Nebylo možné platit kartou, což nám udělalo čáru přes rozpočet.

21.4. HOIAN-HANOI Ráno odhlášení z hotelu taxikář Tom už na nás čekal za 350 000 D cesta na letiště do DA NANGU. 8:05 odlet HANOI. Na letišti nás odchytli místní dva hoši, kteří nás do CIPUTRY odvezli za 250 000 D. Pavla byla s Natem doma děti vyzvedli s Helou až odpoledne na kole. 19:30-40 nás vyzvedlo auto, velké prostorné, které nás odvezlo na nádraží. První šok, chaos na nádraží čekání asi půl hodiny na to než nás dvě vietnamky odvedli k vlaku, údajně druhá třída, druhý šok! Posléze jsme zjistili, že s námi v kupé budou dva Australané, kteří již jeli 4x a vystoupili už na FAN SI PAN místníé třítisícovka. Noc hrozná, cesta hrozná. Maximální vyvinutá rychlost byla asi 40-50km/h, neb stav železnice je zde hrozný. Probělá noc s paranoiou, abych nepřišel o foťák.

22. 4. 2009 středa LAI CAI - SAPA Ráno po rozednění, trať lemuje kouzelná krajina s Rudou řekou. Příjezd do LAO CAI 3km od Čínské hranice. Kolem osmé hodiny po příjezdu do LAO CAI, na nádraží stál Vietnamec s nápisem TVEL OULEHLE. Odvedli nás k tranzitu, který byl samozřejmě přidělen podle jejich představy pro 15 lidí u nás pro 7. Namačkaní se nás snažili přesvědčit, že se tam vejde ještě pět lidí. Nakonec odjezd 17 lidí ve voze Transit. Příjezd do SAPA, opět řada zmatků, nikdo nic neví, kdo kam má jít, nikdo nám nic neřekne, na kolik telefonu hulákání na okolní Vietnamce asi po pěti zastávkách, kdy rozvezli všechny lidi po Sapě jsme nakonec byli odvezeni i my do hotelu Royal Wiew. Honosný to název pro hotel, avšak realita vždy jiná. Pokoje slušný, prostorný velký balkon, který je ale k ničemu hned výhled do mlhy. Výtah nedostavěný. Špinavé skleničky po 15:00 minutách vypla elektřina prostě Vietnam Standard. v 9:00 první Trek po Sapě. Krásná scenérie, políčka na rýži, jak z filmu. Místní lidé zastupující národnostní menšinu černý Hmong a červení Dao. Po sestupu do údolí byl po provazový most a vodopád. Dále jsme obešli údolí a vystoupali zpět do města. Zmožení z noci ve vlaku jsme prospali celé odpoledne. Kolem šesté večer před večeří malá procházka po městě a pak večeře a spánek.

23.4.2009 SAPA – LAO CAI – HANOI Po snídani po půl devíté nás odvedli na druhou část hotelu, kde nám přidělili průvodkyni z místních černých Hmong, která ale uměla anglicky a nebyla oblečená v kroji. U brány do chráněné krajinné oblasti Sapy zjistila, že nemá průkazku pro vstup, čekalo se tedy než se vrátí 15 min s průkazkou. A vešli jsme do rezervace. Spolu s průvodkyní a jedním Australanem, který se jmenoval Robert. Starší týpek, co původně byl psycholog v Cambeře. V současné době již jen cestuje. Bavil se převážně s Helčou anglicky. Prošli jsme cestou po vrstevnicích, sestupně dolů do jedné z vesnic, kde byl malý odpočinek. Pivo omeleta s Robertem a cestou dále. Koupili jsme zde jako suvenýr povlečení na polštář a malou kabelku. Cestou nám ženy z kmene Hmong, co nás doprovázeli udělali upletená zvířátka z bambusových větviček, kytičky a čelenku na hlavu pro Helču. Za 250000 dongů povlečení na polštář a kabelka za 100000 dongů
Nesmlouvali jsme, neb bída nás přesvědčila o tom, že potřebuji každou korunu. Prošli jsme dvěma vesnicemi a viděli, jak žijí Hmongové. Mají zde vybudované školy. Terasovitá políčka jsou kouzelná, obdělávaná ručně, orají je s vodními buvoly, práce, kterou mohou dělat jen chudí zemědělci. Bohatí zemědělci by takovou práci údajně nedělali. Ve vesnicích vyrábějí tesané mramorové artefakty různého charakteru převážně, ale malé kusy. Různé výrobky ze dřeva a jiných materiálů, jako je bambus, kokos. Robert se rozhodl, že zde stráví noc mezi těmito domorodci, kteří neumí ani slovo anglicky, což je pozoruhodné. Z příběhů, které vyprávěl kolikrát stálá hrůza na kůži. Vyprávěl, po válce byl v této části Vietnamu Sapa a to tu ještě nebyly silnice ani žádní turisti. Byl sem jediná cesta a byla více než nebezpečná. V autobuse se zde převrátili do řeky, několik domorodých si zlomilo končetiny. Naštěstí vyvázl bez zranění a mohl v cestě pokračovat dále.
Prošli jsme vesnice podél řeky v nížině a poté tranzitem vystoupali zpět do Sapy. Následně malá procházka po sapě a v 16:30 odjezd do Lao kai na vlak. V restauraci, kde byl náš kontakt nám dali jízdenky na vlak. Pak jsme si zde dali večeři, kuřecí polévku s rýžovými nudlemi a kuřecí s houbami a cibulí s přílohou dušenou rýží. Následně přesun na vlak, kde ve zmatku po asijském stylu jsme zas nastoupili do vlaku 2. Třídy, která již byla o poznání mnohem lepší než při Poslední zkušenosti, čisté povlečení, novější vzezření vagonů.
24-4 2009 Brzo k ránu příjezd do Hanoje. Taxík k Jarkulišům. Pak odpočinek. Večer cesta na pivo do Hoa Vien.

25. Dubna 2009 Oslava s mnoha dětmi, gril. Večer taxi na letiště odlet v cca 20:00 Hanoiského času.
26. 4. 2009 Přílet do Čech, taťka nás vyzvedl.